B11 očima Zdeňka Makyči a Daniela Minicha

První lednový víkend jsme se zúčastnili třídenního velkého turnaje Prague Floorball Cup. Ten jsme vnímali jako skvělou příležitost k poměření sil s týmy mimo Jihomoravský kraj. Na tento turnaj jsme se připravovali v průběhu podzimu a i během vánočních svátků jsme udělali dva před turnajové tréninky. Celá příprava se nám vyplatila. Z turnaje jsem odjeli s cennou trofejí a vynikajícími pocity z předvedené hry našich nejmenších dětí – přípravky ročníku 2011 - 2013.

Na turnaji jsme měli 10 dětí z obou našich tréninkových skupin v Nebovidech a Tuřanech. Turnaj začal utkáními v základní skupině. V té jsme odehráli tři zápasy, ze kterých jsme pokaždé odešli jako vítězové. Nejtěžším a také nejdůležitějším zápasem, jak se později ukázalo, byl již ten první s FBC Florbal Šternberk. V tomto zápase jsme zprvu rychle vedli 2:0. V této pasáží jsme hráli velmi hezký aktivní útočný florbal. V druhé části první poloviny nás ale začal soupeř dotahovat, dorovnal a šel do vedení 2:4. Přestože jsme v této fázi zápasu byli na dně, naše děti v sobě objevily obrovskou vůli po vítězství a zápas otočily na 5:4. To se nám potom díky podržení míčku Ondrou Novákem za brankou cca 30 vteřin před koncem podařilo udržet.

V následujících zápasech jsme porazili FC Bučis Team 10:3 a Florbalovou školu Plzeň 15:3. Všechny tyto výsledky nás pasovaly do role vítěze skupiny, což bylo před začátkem turnaje našim cílem, kromě toho, že jsme chtěli odehrát kvalitní zápasy s dobrými soupeři. Těmi byli postupně Black Angels, se kterými jsme i přes povedený výkon a velké množství vypracovaných šancí podlehli 1:3.

Dále Technology Florbal Mladá Boleslav, se kterou jsme prohráli 2:4. Poslední zápas byl o třetí místo v turnaji. Soupeřem nám byl Hattrick Brno. 

Po velmi dobrém výkonu jsme vyhráli přesvědčivě 7:2. Ve všech těchto zápasech jsme pro naše soupeře byli zdatným protivníkem, což všichni naši soupeři ocenili při společné pozápasové fotografii obou týmů. Velmi výmluvným argumentem, jak jsme si užívali každý tento náročný zápas, je to, že i po prohrách se naši hráči přesvědčivě usmívali a nebyli smutní. Za všechny hovoří hláška Vašíka po prohře 2:4 s Technology Florbal MB: „Během posledních dvou let jsem si nezahrál jiný tak dobrý zápas”.

Výsledkem bylo třetí místo ze 17 týmů, které se zúčastnily tohoto turnaje. Odměnou nám byl pěkný ceremoniál s bronzovými medailemi, diplomem a trofejí z turnaje. Díky bronzovým medailím jsou dnes kluci, jak sami řekli, ve škole za hvězdy. Každý hráč si odváží velké množství vzpomínek na hru i kamarádské okamžiky při cestování vlakem, ubytování na hotelu, přechody mezi halami a určitě i spoustu dalších, o kterých třeba ani nevíme. 

Toto jsou zážitky, které budeme mít již napořád v hlavě a jsou vlastně hlavně tím, o co jsme bojovali na celém turnaji. Chtěli bychom ocenit všechny výkony. Každý hráč odvedl maximum a byl důležitým článkem našeho úspěchu. Gratulujeme všem a těšíme se na další turnaje v lize, i na další velké turnaje v Ostravě a v Brně.

Chtěli bychom poděkovat všem rodičům za pomoc, podporu, vytvoření výborné atmosféry a ostatním kategoriím TROOPERS pogratulovat k dosaženým výsledkům.

B10 očima Radka Slívky

První lednový víkend jsme se s chlapci ročníku 2010 vydali na mezinárodní turnaj do Prahy. Protože se jedná o turnaj vypsaný ročníkově, zahrát si měly možnost všechny děti, které se nám přihlásily.

Pátek byl vyhrazen pro odpolední přesun vlakem do Prahy, večeři a ubytovaní.

Sobotní dlouhý florbalový den začal velmi brzy, a to budíčkem v 6:00. Následovala snídaně a přesun na halu, kde nás od osmi hodin čekal tým Lekrings, jehož muži jsou několikanásobnými mistry v Lotyšsku. Byl to velmi rychlý začátek. Soupeř byl velice nepříjemný, hrající kontaktně a nevynechávající jediný souboj o míček. Pár prvních minut vládli na hřišti gólmani. Skóre se mohlo výrazněji navýšit na obou stranách, ale větší štěstí jsme měli my. Po úvodním přetahování jsme z několika akcí vytěžili góly. Lotyši o něco ubrali, a to rozhodlo o naší první výrazné výhře v turnaji. 

Tento úspěch přinesl do týmu nadšení a pozitivní náladu. Bohužel, pozitivní nálada vládla jen do začátku druhého zápasu, kde nám byl soupeřem tým Wizards DDM Praha 10. Loňský vítěz turnaje od začátku ukazoval, kdo je na hřišti pánem. Našim dětem se nedala upřít snaha pokračovat ve fungujícím stylu hry z prvního zápasu (rychlé uvolnění a střela), ale nyní tato taktika nefungovala. Jednou z příčin vysoké porážky od "Kouzelníků" byly příliš velké negativní reakce na stav utkání, které týmu zabránily bojovat o dobrý výsledek. Dětem jsme po zápase vysvětlili, že „stahování kalhot, když brod je ještě daleko", dobré výsledky nepřinese. Nicméně, byla to dobrá lekce pro náš další sportovní vývoj. 

Po obědě jsme využili volný čas mezi zápasy k odpolednímu odpočinku. Ve čtyři hodiny odpoledne nás čekal tým FBS Olomouc EL10. Do zápasu děti nastoupily natěšené elektrizující atmosférou haly, kde zároveň probíhaly zápasy na třech vedle sebe ležících hřištích, kde u každého z nich stálo nespočet rodičů, fanoušků a samotných hráčů. Našemu týmu se od začátku utkání dařilo, proto jsme i dál nabádali hráče ke kreativnímu pojetí hry a týmové spolupráci. Ne vždy se to dařilo, ale pokrok v porovnání s předešlými utkáními tam byl značný. Zasloužené vítězství s velkým brankovým rozdílem kluky znovu naladilo na pozitivní vlnu, která nám vydržela po celý zbytek dne. 

V pozdním odpoledni nás čekal znovu pražský tým tentokrát FC Bučis Team. Naši hráči vlétli do zápasu s mírnou nervozitou a od začátku bylo zřejmé, kdo bude na konci veselejší. Kluci znovu předvedli některé pěkné kombinační a individuální akce a po závěrečném hvizdu rozhodčích se mohli radovat. Touto výhrou jsme si vybojovali krásné a zasloužené druhé místo ve skupině a mohli se těšit na tři nové týmy, které se v paralelně hrajících skupinách také umístily na druhých místech. Zde už se daly předpokládat vyrovnanější zápasy, než které jsme viděli v základních skupinách. Los skupin o 5. - 8. místo nám bohužel přidělil prvního soupeře až na 21. hodinu, tudíž jsme byli nuceni setrvat na hale až do pozdních večerních hodin. Čas jsme využili užitečně a to večeří. Obědy a večeře byly servírované přímo na hale a jejich chuť předčila naše očekávání. Děti většinu jídel, až na vyjímky, snědly. Po večeři bylo možné zajít fandit našim úspěšným mladším hráčům B11 nebo navštívit kinosál, kde se po celý den promítaly nejrůznější dětské filmy.

Ale nyní zpět k plánovanému nočnímu zápasu. Trochu unavení, ale přesto plně připravení, jsme v devět večer vyběhli na palubovku. Naše natěšenost však brzy skončila, jelikož poslední zápas dne nám nebyl dopřán. Špatná domluva organizátora se soupeřem Surikaty Floorball Team zapříčinila nedostavení se hráčů z Košic. Někteří kluci byli naštvaní, druzí volali po kontumačním vítězství, ale my se sbalili a šli co nejrychleji do postele. S organizátory turnaje jsme se dohodli na přeložení zápasu na zítřek.

V neděli v devět hodin jsme nastoupili na hale Sokolu Hostivař proti týmu Black Angels. Další pražský tým nasadil vysoké tempo a zápas byl, i díky hlasitě skandujícím rodičům z obou stran, velmi vyhecovaný. Vedení v zápase se přelévalo z jedné strany na druhou, emoce planuly a závěr vyrovnaného zápasu byl velice emotivní. Nejdříve naše vyrovnání. Potom ztráta o jeden gól. Menší zranění našeho hráče. A těsně před koncem naše vyrovnáni na zaslouženou remízu. Tento boj byl velkým florbalovým zápolením a naším vrcholem na turnaji. Na kluky jsme za odhodlání, snahu i výkon byli moc hrdí.

Po přesunu na hlavní hostivařskou arénu jsme odehráli odložený zápas s týmem Surikaty Košice. Ten byl od začátku do konce v naší režií, i když neskončil velkým gólovým rozdílem. 

Následoval oběd a znovu přesun na halu na Sokole. Posledním soupeřem nám byli Galaktikos Bratislava. Chtěli jsme, aby si poslední zápas děti co možná nejvíce užily a odjížděly domů s dobrým pocitem. Po dohodě jsme na střídačce záměrně nezasahovali do dění na hřišti a nechali vše v režii dětí. Soupeř nám však trochu pokazil radost. Byl velice houževnatý, technicky vyspělý a nedaroval nám nic zadarmo. Dost často nás přehrával a konečný gólový rozdíl byl, bohužel, výrazný. Některé děti tuto porážku nesly těžce a také to oplakaly, ale to k takovým turnajům patří. Pozitivní i ty negativní emoce formují mladé sportovce, a pokud se s nimi pracuje, mohou v v životě jen pomoci. Dětem jsme v šatně moc poděkovali za jejich úsilí a snahu, předali medaile za pěkné 6. místo a hráči si sami zvolili nejlepšího hráče - brankáře Nikolase Beera.

Na závěr bychom chtěli znovu poděkovat dětem za předvedené výkony a chuť se turnaje zúčastnit. Rodičům patří velké poděkování za to, že nám své děti s důvěrou svěřili, a v neposlední řadě bychom řekli své díky i fanouškům za jejich podporu. Věříme, že tyto zážitky děti obohatí a pomohou s motivací do další práce.

B09 očima Jakuba Viziny (Gepardi)

Naše cesta začala v Brně, kde jsme před 7. hodinou jako tým TROOPERS Gepardi odjeli do Prahy, V Praze jsme jeli hned na halu Hamr kde se také odehrávala většina našich zápasů. První zápas se proti nám postavil asi nejsilnější tým Black Angels, který jsme podle mého názoru celkem s elegancí porazili 4:1. Dále byl na pátečním seznamu oběd, ubytování se v hotelu Monica a náš druhý skupinový zápas. Tentokrát proti Hradci Králové. Ze začátku to byl velmi vypjatý zápas. Soupeř vypadal silně a rodiče fandili ze všech sil. Kluky to ale nezaskočilo a tenhle večerní zápas vyhráli s přehledem 11:1. Pátek by se tak dal hodnotit jako velmi úspěšný začátek celovíkendového turnaje. Po druhém vystoupání strmého kopce a více než 100 schodů se kluci uvelebili na hotelu a připravovali se na další den.

V sobotu jsme věděli, že ve skupině nemůžeme skončit jinak než první, a tak jsme chtěli poslední zápas před play-off vzít trochu taktičtěji - aby si kluci více nahrávali a aby „běhal“ míček a ne my. Poslední tým ve skupině - Olomouc - jsme porazili s přehledem 8:1 a čekali jsme na to, jakého soupeře dostaneme. 

Mezitím jsme jeli na hostivařskou halu, abychom podpořili kluky z TROOPERS a z Gepardů v kategorii B10 a B11 na PFC mini. Našeho soupeře jsme se dozvěděli po cestě z Hostivaře na halu Campanus na Chodově. Stal se jím tým K1 Florbal Židenice. Kluci v 1. kole play-off a prvním zápase mimo branickou halu nezaháleli a porazili brněnský tým vysoko 12:0. Hned po zápase jsme znali našeho dalšího soupeře, kterým měli být kluci z Hattrick Brno. V tuhle dobu však byl již večer a my se přesunuli zpátky na hotel.  

V poslední den jsme se přesunuli na branickou halu, kde jsme čekali na našeho druhého brněnského soupeře. Zápas to byl opět vypjatý a velmi vyrovnaný. V tomhle zápase jsme dokonce poprvé alespoň na chvíli ochutnali, jaké je to prohrávat. První polovina skončila 5:5. V té druhé se ale obrana semkla, kluci přidali ještě dva góly a po výsledku 7:5 jsme šli do semifinále. Čekali jsme na výsledek zápasu Přerova proti Gullivers Brno. V tom nakonec Gulliveři neobstáli, a tak jsme čekali na náš poslední zápas na branické hale, ve kterém nás vyzve Přerov. Zápas to byl ještě vyrovnanější, ale kluci v sobě našli sílu a nakonec vyhráli 2:1. Nikdo to nečekal, ale bylo to tak - měli jsme namířeno na halu Podvinný mlýn, kde se hrálo finále celého Prague Floorball Cupu.

Na halu jsme bohužel přijeli se zpožděním, protože na branické hala se zápas, který se hrál před námi, rozhodl až v šesté sérii nájezdů. Kvůli tomu jsme chytili velkou časovou ztrátu. Poté, co se kluci rychle převlékli, nastoupili na palubovku haly, kde hraje ACEMA Sparta Praha své superligové zápasy, a urychleně se začali připravovat na jeden z nejdůležitějších zápasů jejich dosavadní kariéry. Po lehkém zahřátí se kluci připravili na ceremoniál. Naběhli na plochu, postavili se do řady a hltali celou tu atmosféru, která byla v tenhle moment úžasná - Česká hymna, fanoušci, velké obrazovky, živý přenos na Youtube. Byl to úžasný zážitek i z mého pohledu trenéra. Když ceremoniál skončil, zápas mohl začít. Stál proti nám tým v oranžovém - DDM Praha 10 Wizards - vítězové minulého ročníku PFC. Nejdřív to nevypadalo nadějně, když jsme inkasovali jako první. Kluci se ale nedali a za podpory úžasných fanoušku (zejména rodičů) začali dávat góly a otočili skóre na 4:2. Následně jsme ale bohužel párkrát zazmatkovali a přišlo dvouminutové vyloučení za špatné střídání. Našim se nepodařilo skóre udržet a zápas skončil 4:6 pro pražský tým. 

Kluci byli zklamaní, ale zatím neviděli, jak velký úspěch to byl. Pro většinu ostatních tradičních klubů neznámý tým porazil soupeře ze všech koutů republiky a na tomhle dokonce mezinárodním turnaji skončil druhý! Po zápase ale ještě nebyl konec. Posledním soupeřem byl čas. Čas, který jsme potřebovali, abychom stihli vlak do Brna. Jeli jsme vůbec posledním spojem, kterým jsme mohli. Jeli jsme tramvají, pak přestupovali na metro, z metra jsme měli jen pět minut, abychom nastoupili na vlak. Naštěstí jsme to stihli, a to dvě minuty před odjezdem. Když jsme přijeli do Brna, hráče vítali rodiče s transparentem „vítáme vítěze“ a aplaudovali skvělým výkonům našich hráčů.  

Za mě to byl turnaj, který si musel každý nesmírně užít. Pro kluky, i když byli smutní, se jedná o skvělou zkušenost, kterou zúročí někdy v budoucnu. Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu.

B07 očima Jana Nováka 

Výběr mladších žáku jsme přihlásili do kategorie Boys 2007. Byli jsme nalosováni do skupiny 2, kde nás čekaly týmy FBC ZŠ Uničov, FBS Olomouc, FBŠ Bohemians Praha a německý klub ETV Piranthas Hamburg. Ve skupině předváděli kluci s Klárkou Makyčovou v brance kvalitní, dynamický a kombinační florbal. Tím jsme se lišili od soupeřů, kteří se často uchylovali k "nahazované". Pouze nešťastné špatné rozhodnutí rozhodčích (neuznaná regulérní branka) nás stála postup do play-off "A". Kvůli horšímu rozdílu ve skóre jsme museli hrát pavouka vyřazovacích bojů "B". Ty jsme si ale užili o to více. Pokračovali jsme v líbivém florbale plném technických dovedností a kombinací. Přes týmy Florbal Chomutov, Tsunami Záhorská Bystrica, ASK Lovosice jsme postupně došli až do finále B. Tam ale byla nad naše síly FBŠ Plzeň, která po zásluze zvítězila. Přes spokojenost s výsledky a předváděnou hrou byl daleko důležitější čas, který kluci a Klárka strávili spolu mezi zápasy. Srandičky, fórky a spoustu úsměvů na tvářích. Strávit spolu čas i jinak než na tréninku, utužit partu a přátelství byl cíl účasti na turnaji v Praze. A to se podařilo naplnit beze zbytku.

B05 očima Petra Jeskiho

V pátek jsme zahájili turnaj PFC zápasem ve skupině proti týmu FBS Olomouc. Jednalo se o první měření sil s tímto soupeřem, který je na druhém místě ve své ligové divizi, a proto jsme na začátku utkání měli zbytečný respekt a hráli bojácně. Až za stavu 2:0 pro soupeře jsme zlepšili napadání a celkově obraz naší hry, což přineslo zaslouženou odměnu v podobě dvou vstřelených branek. Olomouc podala kvalitní výkon a přestože jsme na konci měli optickou převahu, tak se nám nepodařilo více než utkání vyrovnat. Celkově naši hráči podali dobrý výkon v útoku i v obraně a zápas skončil spravedlivou remízou. 

Ještě ve stejný den jsme potkali dalšího favorita skupiny a to FC Bučis Team, který nakonec skupinu vyhrál. Naši hráči sice pokračovali v dobrém výkonu z předešlého utkání, nicméně soupeř byl velice efektivní v zakončování svých útočných akcí, takže jsme opět museli utkání po prvním prohraném poločase dotahovat. Hráči ukázali dobrou mentální připravenost a i za nepříznivého stavu hráli naši hru, díky které se nám podařilo zápas otočit. Utkání bylo plné útočných akcí. Hra se přelévala ze strany na stranu. Soupeř opět ukázal kvalitu v zakončeni a ve 13. minutě si vzal vedení zpět na svou stranu. Náš závěrečný tlak, který jsme umocnili power-play, přinesl 14 vteřin před koncem vyrovnání na konečných 4:4. Opět byli hráči pochválení za předvedený výkon. Po pátečním hracím programu nás čekala zasloužená večeře a nabrání sil do další fáze turnaje. 

V sobotu dopoledne nás čekal papírově nejslabší člen skupiny OLYMP FLORBAL, který si v pátek připsal dvě porážky. Na našich hráčích již byla znát vidina osmifinále a s tím spojené kalkulace výsledků v tabulce. Do utkání jsme vstoupili vlažně a i přes neustále držení míčku jsme si nevytvořili dostatek gólových šancí. Pokud se soupeř dostal na naši polovinu, tak byl nebezpečný, a jenom díky výkonu našeho gólmana byl stav po prvním poločase 1:0 v náš prospěch. Ve druhém poločase nervozita ještě více stoupala a až ke konci utkání se nám podařilo výrazněji gólově odskočit. S předvedenou hrou jsme určitě nemohli být spokojeni, ale výhra 4:0 nám nakonec zaručila druhé místo ve skupině a postup do Áčkového pavouka turnaje. 

Před zlomovým utkáním jsme na hale Braník zvládli podpořit naše elévy a mladší žáky, a poté nás již čekal nejtěžší zápas na turnaji - osmifinále s Florbalovou školou Plzeň. Celý zápas jsme bojovali a předváděli kvalitní výkon, nicméně soupeř byl o stupeň výš, a jelikož jsme naše šance nedokázali proměnit, tak měla Plzeň utkání po většinu zápasu pevně ve svých rukách. Po nepovedeném dopoledním utkání se náš výkon razantně zlepšil, ale i tak zůstalo osmifinále našim letošním maximem. Nezbývalo než soupeři pogratulovat a popřát štěstí v dalším průběhu turnaje. Z utkání jsme si vzali cenné zkušenosti a další motivaci ke zlepšení do tréninku, abychom se připravili do další fáze sezony a na závěrečné turnaje v Brně a Ostravě.