První třetina za nás vcelku vyvedená, měli jsme více ze hry a první se dokázal trefit Dan MiniMinich po nahrávce posily z Třebíče Vochyho, o kterém zatím sbírám materiál, abych vám ho mohl lépe představit. Voltáž tam měl nějaké šance taky, ale po chvíli zjistil, že dneska nic netrefí, tak raději začal nahrávat a to mu šlo o poznání lépe, ale to bych předbíhal. Druhý gól vsítil zloděj mých snídaní, Jakub Andrle, sice chtěl trefit vikýř, ale nakonec z toho byl daleko hezčí gól mezi nohy brankáře Filipa Kuhna. S Filipem jsem strávil část kariéry a mohu potvrdit, že mezi nohama a na bližší tyčce bývá často místo :D.

Do druhé třetiny jsme vstoupili znovu aktivně, ale i přesto se hostům podařilo snížit na rozdíl jediné branky. Na to vzápětí odpovědělo obranářské duo (ano obránci museli dávat góly) Mlejnek, který momentálně řeší svoji vlastní kauzu na úřadu vlády a Tom Pavla, skóre bylo najednou 4:1. Trochu jsme potom polevili a finalista minulého ročníku první ligy dokázal vyrovnat. Góly nechci úplně popisovat, protože si tak trochu jsem vědom, že za jeden mohu. Příště si vezmu sukni. Před koncem druhé třetiny nás poslal do vedení Daniel Budík po další gólové nahrávce Volta.

V poslední třetí třetině se rozbil onlajn a já si matně pamatuji, co zajímavého se ještě mohlo stát. Vím, že v závěru třetí třetiny se podařilo Bulldogs srovnat ve hře 6 na 5. Vím to z toho důvodu, protože se hrálo prodloužení a mě bylo jasný, že v pátek budu muset jít do práce o trochu později. Určitě jsem nebyl sám a mentální výhoda byla najednou na straně hostujícího celku.

Prodloužení vyrovnané, řekl bych, že jsme byly i o kousíček lepší než hosté a to i přesto, že jsme nějak netušili, jak se hraje 3 na 3. Jasně, zkušenosti jsou a mnoho z nás to už hrálo, ale přece jenom to byl zase nezvyk. O výsledku tedy museli rozhodnout až samostatné nájezdy. Tady hosté ukázali svoji šikovnost na hokejkách a proměnili oba dva nájezdy. Ano „jenom“ dva, protože jim to stačilo, nám se vsítit nepodařilo ani jednou.