Je sobota 7. května, 5 hodin ráno. Každý jiný víkend bychom vyspávali „do oběda“, dnes nadšeně a bez odmlouvání hned vstáváme. Rychlá návštěva koupelny, skočit do dresu, do ruky florbalu, batoh a už se skládáme do auta a jedeme na sraz společného odjezdu. Krátce po šesté ranní se potkáváme s ostatními kamarády z týmu. Pusy pro štěstí od rodičů a už skáčeme do dvou aut trenérů. Cesta do Prahy v sobotu nad ránem utíká rychle, po návštěvě McDonaldu ve Velkém Meziříčí krapet rychleji. Trenéři nás nabádají ke spánku, ale my se tak těšíme, že nám to nejde. 

Hodiny ukazují krátce po půl deváté, když parkujeme u hostivařské haly Univerzity Karlovy. Plni očekávání jdeme hledat šatnu a rozkoukat se po hale. Nevíme kam dřív s očima, sledujeme všechny týmy, jak z různých koutů České republiky, tak ze Slovenska, Polska a potkáváme také zástupce lotyšského florbalu! Wow!!! 

Blíží se desátá, začátek naší účasti na turnaji. Jsme rozcvičení, zahřátí, nabuzení, těšíme se. Společně si zařveme „hej, hej, hej, heeej Troopers!“ a jdeme do boje. První zápas nás čeká známý tým Gepardi Brno. Po 2x osmi minutách hry slavíme vítězství, čtyřmi góly se rozjel v závěru druhý nejlepší střelec turnaje – Janek Peška. Padá z nás úvodní velká nervozita. 

O dvě hodiny později se setkáváme s prvním pražským týmem Panthers Praha WHITE. Tým složený z mladších dětí než my, porážíme dvojciferným rozdílem. Povzbudivé do dalších zápasů byl fakt, že nejvíc gólů Pantherům vstřelil náš benjamínek David Lisa společně s naším brankářem Tondou Loupem, který si „odskočil“ zahrát.

Od spřátelených Gepardů se dozvídáme, že náš poobědový soupeř Gorily Plzeň je „tak trochu jiné kafe“. Zjišťujeme to sami po úvodním buly, kdy k nám soupeř přistupuje o mnoho aktivněji než předchozí, jejich střely mají razanci, hráči dohrávají souboje – hraje se krásný a rychlý florbal. Zápas se nám nad očekávání vydařil, náš brankář nepustil ani jednu střelu. Vítězíme tak s čistým kontem a šestkou na druhé straně. Soupeř stojí jako opařený, po zápasovém „brífinku“ se nám svěřuje, že takový zápas ještě nezažili. Jsou nejlepším týmem Plzeňského kraje a zvyklí pouze vyhrávat. Naše hra se jim natolik líbila, že nás pozvali na svůj turnaj do Plzně, kde chtějí mít samé kvalitní týmy. Krásně se to poslouchá a na dálku Gorilám děkujeme. 

Po dalších dvou hodinách nás čeká poslední zápas ve skupině proti silnému týmu z Chomutova. První poločas se nám vůbec nepovedl, projevila se únava z předchozího zápasu a po osmi minutách svítí na tabuli skóre příznivější pro soupeře. Během přestávky se oklepeme, trenéři nám trochu promluví do duše a druhých osm minut to jsme zase my. Zabereme, bojujeme o každý míček a běháme. Po závěrečném hvizdu se radujeme nejen z vítězství nad Severočechy, ale i ve skupině, kterou jsme ovládli bez porážky s nejmenším počtem inkasovaných gólů a nejvíce vstřelených. 

Vítězstvím v základní skupině se dostáváme do prvního nadstavbového koše. Tím jsme si naše účinkování na turnaji trochu „zkomplikovali“ jelikož nás dnes čekají ještě dva zápasy. Prvním je proti Spartě Praha, druhým proti Snipers Třebíč. „Letenské“ florbalisty potkáváme v podvečer a jsme trochu nervózní. Pamatujeme si jejich porážku na posledním turnaji Open game v Brně v kategorii mini. Do zápasu nastupujeme stejně naplno, jako do posledních dvou ve skupině a snažíme se získat každý míček. Běháme nahoru dolů, snažíme se střely blokovat, aby jich na brankáře moc nešlo. Nakonec nás těší opět dvojciferná výhra. 

Poslední zápas dnešního dne hrajeme až o půl 8 večer a po celém dni nám dochází síly. Trenéři to vidí a snaží se společně s organizátory souboj přesunout na neděli ráno. Shodu i náhradní čas jsme našli, jenom soupeř je proti, chce hrát ještě dnes. Zatneme zuby a jdeme do toho. Soustředíme se hlavně na bránění hráčů, kluci z Třebíče dělají čest svému jménu a střílejí rychle, přesně a odkudkoliv. Troopers snajpři jsou ale přesnější, nakonec jsme dali o tři góly více a dnešní šestizápasový maraton jsme zvládli bez ztráty jediného bodu. Čeká nás zasloužená večeře, přesun na hotelový pokoj a odpočinek na neděli. Myslíte, že jsme usnuli? Samozřejmě, že ne. Povídáme si, probíráme zápasy a samozřejmě to prokládáme ťukáním na různé elektronické hračky, závislost se přece musí ukojit. 

V neděli nás ani trenéři nemusí budit, vstáváme sami pomalu se svítáním. Po bohaté snídani, kterou tedy ocenili trenéři a my moc ne, se přesouváme opět do haly. Je teplo a krásně svítí sluníčko, jdeme pěšky, abychom aktivovali naše unavené nohy. Po včerejších zápasových hodech nás čekají již pouze dva zápasy, a to s Panthers Otrokovice a brněnským Hattrickem. O půl jedenácté se vhazuje naše úvodní buly. Po chvíli jdeme do vedení a zdá se, že navážeme na včerejší jízdu. Bohužel únava z předchozího dne nám sebrala síly dříve, než závěrečný hvizd rozhodčího, a tak poznáváme první porážku na turnaji. Jsme smutní, naštvaní, výjimečně mlčíme, ale sportovně musíme uznat, že panteři z Otrokovic byli lepší. 

V pravé poledne přichází poslední dějství našeho účinkování na turnaji. Hrajeme proti známým z Hattricku Brno. Je to urputná bitva plná osobních soubojů a bohužel brzo prohráváme. Nedaří se nám moc střelba. Co nám včera do branky padlo, dnes létá mimo. Pak přichází útočný faul a nájezd soupeře. Snažíme se našeho brankáře povzbudit a věříme, že nám soupeř výsledkově neuteče. Po chvíli v nás propukne vlna radosti, Tonda nájezd chytil. Pár okamžiků na to David Florian z následujícího protiútoků srovnává a oba brněnské týmy se smírně rozcházejí. 

Jsme nadšení, turnaj jsme zakončili krásným druhým místem a těšíme se na medaile a originální pohár. Máme tři hodiny čas do slavnostního předávání. Po obědě tak balíme věci a trenéři nás zvou na zmrzlinu. Jelikož je státní svátek a všude okolo je zavřeno, jedeme tak metrem do OC Flora, což je pro nás taky zážitek sám o sobě. Krátce po čtvrté odpolední jsme zpět a čekáme, až z úst organizátora turnaje uslyšíme: „Stříbrné medaile v kategorii B13 M Boys získává tým Troopers!“ Hrdě si jdeme pro ocenění, užíváme si potlesk ostatních za dobře odvedenou práci.