Maty, jsi u nás už měsíc. Jaké byly tvoje první dojmy z TROOPERS a jak se ti tu zatím líbí?

Tak především bych chtěl všem v klubu moc poděkovat za příležitost, které se mi dostalo. Ač celé jednání o hostování probíhalo narychlo, všichni pro to projevili maximální úsilí, díky němuž tu dnes mohu být. Troopers znám velmi dobře, obzvláště z doby, kdy se tu hrála 1. liga. V klubu jsou všichni přátelští, připraveni pomoct a hlavně vždy s pozitivním přístupem a úsměvem na tváři. Myslím si, že #rodinaTROOPERS se má čím chlubit a jsem vděčný, že se na takovém projektu mohu letos podílet.

Přišel jsi na hostování z Gullivers. Jak velká změna to pro tebe byla a jak ses adaptoval na nový tým?

Přijít do nového klubu před koncem sezony je určitě náročné. V Gulliverech jsem začínal v roce 2013, s kluky jsem prakticky vyrůstal a prožil s nimi každý větší milník v mém životě. Když jsem na začátku letošní sezóny odehrál svůj první zápas za A-tým Gulls, splnil se mi velký sen. Zároveň je však tento rok kádr velmi široký, požadavky jsou vysoké a prostředí je tam velmi konkurenční. Nikdo si prakticky nemůže být jistý další nominací. Když jsem dostal příležitost k hostování v Troopers, věděl jsem, že se musím ukázat. Celý tým v Troopers je mladý, ambiciózní a kvalitní. Já jsem byl představen jako posila a hodlám se jí i stát, kluci mi velmi pomohly v adaptaci a teď už je to jen na mně, abych splnil očekávání a začal podávat výkon na hřišti.

Fanoušci tě už na hřišti viděli, ale jak by ses jim popsal jako hráč? Jaký styl hry ti nejvíc sedí?

V mládeži jsem si prošel snad všemi různými pozicemi. Nyní je jen potřeba doladit detaily v taktice, ale prakticky se považuji za univerzála, který je připraven naskočit kdekoliv. Mou silnou stránkou je hlavně přehled ve hře, tvrdá hra a když dostanu příležitost tak i dobrá střela. První zápasy pro mě byli náročné a musím si zvyknout na jiné tempo a styl hry, ale věřím, že na hřišti začnu brzy předvádět kvalitní výkony.

Co tě na florbalu nejvíc baví a motivuje? Máš nějaký svůj rituál nebo zvyk před zápasem?

Že se můžu opravdu oprostit od všech svých osobních problémů a na 100% se koncentrovat na ten bílý plastový nesmysl. To, že tento sport mohu hrát v naprosto skvělé společnosti tolika zajímavých a rozdílných osobností, kteří tomu dávají svůj volný čas, úsilí a srdíčko je pro mě velmi důležité.

A při rituálu mě může každý přistihnout na hale s mými stylovými sluchátky, kde si jedu Vivaldiho Čtvero ročních období a Smetanovu Vltavu. Po těchto symfonických patnácti minutách jsem ready.

Každý hráč má nějaký moment, na který nikdy nezapomene. Máš nějaký takový v kariéře?

Rozhodně branka proti Střešovickému Tatranu ve finále dorostu Salming cupu na niž mi asistoval Šimon Ruber, kterého srdečně zdravím do Liberce. Zápas jsme nakonec těsně prohráli, ale byl to můj vůbec první zápas s klubem ze superligy, ač mládežnickým, navíc na Unyp Aréně, která mě dodnes s každým dalším odehraným zápasem nepřestává udivovat.

Jak jsi zapadl do kabiny? Kdo tě nejvíc vzal pod křídlo, a kdo je největší vtipálek v týmu?

Ač jsem na první trénink přišel značně vytřepaný, kluci si mě hned vzali do party a všem jim za to neskutečně děkuju. Celá chemie v kabině za mě funguje dobře, což potvrzuje nynější vítězná mentalita. Ač si za čtyři roky na gymplu stále pletu některé profesorky a krom své třídy a hezkých holek si nepamatuji prakticky žádné jméno, u nás v áčku se snažím a již se začínám trefovat. Před tréninkem si ještě v autě přeříkávám jednotlivá jména a přezdívky.

Pod svá křídla si mě trošku vzali Kramy a Poty, kteří mi na začátku moc pomohli a příchod mi velmi ulehčili, za což jim patří mé velké díky a pro Potyho i nějaká ta jablíčka s bílou čokoládkou. Jen se někdy před zápasem bojím, aby spolu se svačinkou nesnědl i mě… Uklidňuje mě však fakt, že by mě předtím zvládla stoprocentně rozesmát historka o Cornyho první brigádě a umírat bych tak mohl s úsměvem na tváři.

Jak vnímáš úroveň soutěže a co si myslíš, že bys mohl do týmu přinést?

Národní liga je kvalitní soutěž, kde nyní dostávám možnost se ukázat. Věřím, že do play-up se zvládnu rozehrát a začnu podávat výkony, kvůli kterým zde jsem. Přišel jsem rozhodovat zápasy a být posilou. Musím to už začít předvádět i na hřišti.

Máš nějaký osobní cíl, kterého bys chtěl během hostování v TROOPERS dosáhnout?

Cíl mám. I proto jsem místo střídavého startu zvolil hostování, kdy mohu zasáhnout i do vyřazovacích bojů. Nechci nic zakřiknout a tak si svůj cíl ponesu v hlavě až do konca. Zda-li se vyplní je ve hvězdách, jsem však připraven tomu obětovat vše, co budu moci. Tým má z mého pohledu vysoké ambice a kvalitní vedení. Pokud budeme na tréninku všichni takto makat dále, můžeme dosáhnout něčeho velkého.

Co děláš rád mimo florbal? Jak trávíš volný čas, když nejsi na hřišti?

Pokud nejsem zrovna na hřišti jako hráč, můžete mě potkat jako rozhodčího, trenéra či komentátora. Miluju však od malička i další sporty a snažím se také vyvažovat čas v hale se sociálním životem. Hodně v posledním roce také cestuji a intenzivně se připravuji na maturitu a přijímačky na VŠ. Nejvíc užitý čas je však vždy s mými nejbližšími přáteli nebo u knížky s Olivií Rodrigo ve sluchátkách a se zázvorovým čajíčkem od maminky.

Na závěr – máš nějaký vzkaz pro naše fanoušky? Co bys jim chtěl říct?

Fanoušci jsou skvělí a na zápasech si jich všímám. Je úžasné, kolik mladých talentů se chodí na áčko koukat a velmi se těším, s kolika z nich se za pár let budu potkávat na hřišti. Všem fanouškům děkuji za podporu a důvěru. Věřím, že jim vše budu moci brzo oplatit na hřišti výsledky.

Díky moc! #16Maty