Sedmatřicetiletý univerzál za sebou má řadu sezon v nejvyšší soutěži v dresu Bulldogs Brno. Aktuálně své nasbírané zkušenosti předává v jiném brněnském celku, kde působí, dle vlastních slov, v roli mentora pro mladší spoluhráče. S novým týmem se může těšit mimo jiné na jihomoravská a hlavně městská derby, o které ve druhé nejvyšší soutěži nebude nouze.

Pojďme postupně. Základní část jste projeli suverénně. Jak moc těžké bylo připravovat se po celou sezonu na každý zápas stejně důsledně?
Zas tak těžké to nebylo. Tým byl složen víceméně buď z mladých, anebo starších hráčů, kteří už mají nějaké zkušenosti. Hodně z nás je už tatínky od rodin, proto jsme si vědomi, že s volným časem se nesmí moc plýtvat, takže když už jsme se rozhodli trávit volný čas florbalem, tak jsme se snažili dělat to nejlépe, jak jsme mohli. S motivací podle mého rozhodně problém nebyl.

Na úspěšnou základní část jste navázali v play-off. Čtvrtfinále a semifinále jste absolvovali pouze s jednou porážkou. Bylo to tak jednoznačné, jak to při pohledu na stavy sérií vypadá?
Paradoxně bych řekl, že nebezpečnějším a těžším soupeřem byl pro nás Pelhřimov, který jsme sice porazili 3:0 na zápasy, ale všechny duely byly daleko vyrovnanější. Co se týká zápasů s Opavou, tak v tom prvním na to nebyla Opava vůbec připravená, druhý jsme tak nějak v poklidu vyhráli. V tom třetím jsme se dostali do vysokého vedení, ale ve třetí třetině jsme měli zcela nepochopitelný výpadek, díky kterému jsme utkání ztratili. V dalším zápase už jsme pak opět ukázali, kdo v té sérii dominoval. Určitě však nechci snižovat kvalitu Opavanů, dobře se na nás nachystali.

​Ve finále jste narazili na tým Rožnova pod Radhoštěm. Těžkou sérii jste zvládli ve čtyřech duelech. Šlo podle Vás o pravé vyvrcholení soutěže?
Myslím si, že rozhodně. Rožnov byl jediný tým v základní části, který nás dokázal porazit v základní hrací době. Spousta z nás si pamatuje několik let starou semifinálovou sérii, ve které nás právě Rožnov vyřadil 1:3 na zápasy. Sršni pro nás byli dlouhodobě takový neoblíbený tým, neboť se na nás dokázal připravit. Vždy dokázali naši kreativitu, se kterou jsme převyšovali zbytek soutěže, tak vyrovnat houževnatostí a enormním nasazením. Pokud to vezmu já osobně, tak jsem se na tu konfrontaci hrozně těšil. Chtěl jsem dokázat, že je dokážeme přehrát.

Série pro vás nezačala ideálně. První zápas jste prohráli v prodloužení. Byla na týmu následně znát nervozita v důsledku toho, že jste tyto momenty v sezoně nezažívali?
Určitě nás to nijak nezlomilo. Naopak jsem o den později cítil, že všichni byli na zápas ještě více koncentrováni a nažhaveni. Nemyslím si, že bychom sobotní zápas hráli nějak špatně, prohráli jsme ho v prodloužení, to se prostě stává, když na sebe narazí dva vyrovnané týmy. Cítil jsem v neděli z týmu zvýšenou koncentraci, což se následně projevilo. Myslím si, že sérii rozhodl třetí duel v Rožnově, kde jsme po první třetině prohrávali 0:4. Souhrou okolností, které mi do této chvíle nejsou jasné, jsme dokázali vyhrát, a to rozhodlo celou sérii.

Při pohledu na výsledky je zřejmé, že šlo o opravdu vyrovnanou sérii. V čem vidíte váš postupový klíč?
Asi bych řekl, že to bylo o tom, kdo soupeře přetlačí. Donutit soupeře k chybám, vytvořit si a hlavně proměnit své šance. My jsme to dokázali a tým Rožnova ne. Zápasy byly určitě vyrovnané, řekl bych však, že jsme měli asi trochu více šancí, hlavně jsme je dokázali proměnit. Určitě nejhůře nám bylo v tom třetím utkání. Když už někdo vyhraje v sérii třikrát, tak to rozhodně není náhoda, takže si myslím, že jsme si to zasloužili.

Postupový bod jste získali na hřišti soupeře. Byla zajímavá cesta domu?
My jezdíme auty, takže to nebylo tak intenzivní. Určitě byla nálada dobrá. Spousta z nás ale dohrávala sérii se zraněním či nemocemi. Zas tak bujaré oslavy v našem věkově starším týmu neprobíhaly.

„Jsem spíše mentor a funguji jako záplata, když někdo vypadne.”

Petr Kadlec o své roli.

Byl v klubu vůbec před sezonou vytyčen postupový cíl?
My už jsme chtěli postoupit sezony předtím. Troopers jakožto oddíl má, pokud se nepletu, zastoupenou každou mládežnickou kategorii několika týmy. Je tedy logické, že klub chce mít mužský A-tým co nejvýše, aby mladí hráči měli perspektivu toho, že mohou hrát jednou 1. ligu nebo i nejvyšší soutěž. Takže cíl byl v klubu jednoznačně daný.

Vy jste patřil k tahounům týmu i co se týče individuálních statistik. Jak jste byl z tohoto pohledu spokojen se sezonou?
Přiznám se, že statistiky vůbec nesleduji. Já už mám v týmu trochu jinou roli, spíše jsem mentor a funguji jako záplata, když někdo vypadne ze sestavy (smích). Kde je potřeba zalepit díru, tak tam nastupuji. Individuálně bych se moc nehodnotil. Vím, kde bych mohl přidat, ale bohužel už na trénink nezbývá tolik času. Hodnocení bych tedy nechal otevřené.

V týmu jste patřil k nejstarším hráčům. Jak moc těžké je držet stále krok s mladými florbalisty?
Každý rok je to těžké, zvlášť v Národní lize, která je hodně specifická. Každý rok se zde objeví nějací hráči, kteří třeba skončí v nejvyšší soutěži a mají velkou kvalitu a zkušenosti, anebo se zde ukáží šikovní, mladí kluci z nižších lig. Pamatuji si například, že za Rožnov hrával před několika lety Josef Rýpar. V tu chvíli tyto kluky ještě nikdo nezná, ale oni jsou šikovní, fyzicky zdatní. Člověk se tak musí řádně fyzicky udržovat, jak to jen jde. A musím říci, že zatím to jde.

Příští rok vás čeká druhá nejvyšší soutěž. Natěšenost v klubu je zřejmě vysoká.
Určitě se na to moc těšíme. Doufáme, že úroveň florbalu bude zase o kousek vyšší a my si zahrajeme ještě kvalitnější zápasy. Co se týče klubu, tak ten od toho očekává určitě to, že se podaří zapracovat další mladé kluky, kteří dorůstají. Kontinuita je nejdůležitější.

Mluvili jste již o nějakých předsezonních cílech?
Nechtěl bych hrát o záchranu. Určitě bychom chtěli postoupit do play-off, ať už přes osmifinále nebo elitní šestku. Kádr moc velkými změnami neprojde. Přijdou dva až tři kluci, nikdo by končit neměl, takže budeme hrát v podobném složení jako v uplynulé sezoně.

V příprava je zřejmě již v plném proudu. Jak probíhá?
Příprava probíhá individuálně. My se k tréninkům v hale sejdeme v srpnu. Jako příprava nám poslouží také pohárová utkání.

V příští sezoně dojde na kuriózní situaci, kdy se v soutěži sešly hned čtyři celky z Brna a další z přilehlého okolí. Jak se těšíte na vzájemná poměření?
My jsme hlavně rádi z ekonomického a časového hlediska (smích). Určitě budou mít zápasy větší náboj, jelikož se řada hráčů zná, někde spolu třeba působili. Takže některé zápasy budou určitě vyhecovanější. Je nám však jedno, kam pojedeme. Když budeme mít jet do Plzně, tak pojedeme do Plzně. Když budeme hrát na Vodově v Brně, tak pojedeme na Vodovu. 

Autor: Adam Černý