Start sezóny TROOPERS nenaplnil očekávání – pět zápasů, žádné výhry, poslední místo v tabulce. Přesto se tým zvedl a dokázal otočit kormidlo. Kapitán Petr Voltner popisuje, jaké změny dovedly tým k vítězství a jaké ambice je ženou do druhé poloviny sezóny.
Klub TROOPERS slaví důležitý milník! V Moravanech byla dnes slavnostně zahájena stavba multifunkční sportovní haly, která se stane naším novým domovem.
V neděli 10. listopadu od 17:00 čeká TROOPERS zápas na půdě známého soupeře – Opavy. Oba týmy se dobře znají ze semifinálových soubojů před vstupem TROOPERS do 1. ligy. Hosté budou chtít navázat na svou vítěznou sérii, zatímco Opava zkusí využít domácí prostředí k dalším bodům.
Série těžkých soupeřů nekončí. Muži A vyzvou v nedělním utkání lídra tabulky Olomouc. Co od utkání čeká Petr Jeski a jak bude charitativní utkání pro Opavu vypadat?
Přečtěte si vtipně podané shrnutí finálových utkání našich mužů A, které pro vás už standardně připravil Honza Grábl. Muži tuto sérii vyhráli 3:1 na zápasy a díky tomu postupují do 1. ligy.
A máme tady shrnutí finálové série s Rožnovem. Píšu s předstihem, tak jsem sám zvědavý, jak to dopadlo. Nevím, jak přesně popsat Rožnov pro čtenáře, co tohle město neznají. V okolí jsou výborné halušky, mají slušný letní turnájek a za zmínku stojí také podnik, který nese název City. Co se týče florbalu, mohou hráči kádru Rožnova spoléhat na zkušenosti, šikovnost a obětavost. Kluci se nebojí blokovat každou střelu. Pochválil bych i jejich stránky, kde se věnují a pravidelně přidávají informace o dění v klubu, ale co jsem četl poslední článek ze zápasu, tak si stejně jako já občas něco přibarví.
Tak a rovnou k prvnímu zápasu. Bohužel report píšu 5 dní po něm, měl jsem přes týden hodně práce a neustále někoho v zádech (doslova), proto nebyl čas to napsat dříve a nemám tak „živé“ vzpomínky. Zkrátka pamatuju si toho asi tolik, co Honza Daler z druhého zápasu, ale o tom až za chvíli. Taky to asi nebude tak zábavné.
První třetina pro nás nezačala příliš dobře, hned ve druhé minutě se trefil Smékal. Nevím už jak a z videa to poznat nejde, protože za a) číslo, toho kdo dál gól, je špatně a za b) Ríša „Makita“ není s kamerou tak dobrý jako s hokejkou. O vyrovnání se postaral náš beyblade (kdo neví, co to je, lituju jeho dětství) Daniel Minich po dobrém forčekingu celé lajny. Náš mistr kružnic se trefil opět za chvíli po krásném pasu Petra Kadlece. Díky tomu obdržel titul nejlepšího Slováka na ihrisku. Aby byl zápas vyrovnanější, dovolili jsme soupeři vyrovnat.
Ve druhé třetině jsem se při „sporné“ situaci trefil i já. Sporné v uvozovkách proto, že si hostující mysleli, že Jirka hraje na zemi. Ve skutečnosti seděl na mantinelu, protože byl unavený a to není hra na zemi. Sporné příležitosti, to je něco pro mě. Když soupeř přestane hrát a rozhodčí nepíská, hlásím se o slovo. Jednogólového vedení nás rychle zbavil matador Pavel Barabáš v přesilové hře. Vzápětí se ještě trefil Plandor. Matně si pamatuju, že to bylo ze vzduchu a nikdo včetně Heriho (golman Chrást) mu nevěřil, že to trefí. Nemůžu to říct přesně, Ríša koukal na kočky kolem a zapomněl, že mu kamera míří na druhou stranu. Vyrovnat v přesilové hře dokázal Sypač (Jirka Knotek), koukal totiž na přesilovku proti Opavě, jak jsem to trefil já. Kopírka. Do vedení nás dostal zase super forčeking běhací sekty (2. lajna). Petr Voltner říkal, že schválně netrefil prázdnou branku napoprvé, aby to prý bylo víc napínavé. Jelikož je to náš nejlepší střelec prázdných branek, tak ani v nejmenším nepochybuji o tomto výroku. Jo a ještě mám takovej dojem, že se pak Peťa přesvědčil o síle střely Pešiho. Bohužel mu z nosu teklo tolik krve, že to vypadalo jako na natáčení filmu Saw a tak zápas nedohrál.
Třetí třetina bude mít kratší odstavec. Nic moc se nestalo, někdo sem tam fauloval, já dával co nejhorší balóny na Kubu Pešku, aby byl ještě lepší hráč než je, a to i v momentě, kdy šlo do tuhého. Tyhle přihrávky si do životopisu nedám, ale Kuba si s nimi poradil a asi to tak trochu i čekal při třetím pasu. Hostujícím se podařilo vyrovnat ke konci zápasu při hře bez brankáře. Za mě haluz, ale gól to byl pěknej.
V prodloužení se pak trefil Friedl, vymetl pavučinky na bližším růžku brány a hosté si urvali první bod do série.
Druhý zápas, zapisovatel Ondřej Hošek, ale zápis ve slovenštině. Tady mi něco nesedí, Karle?? Podle zápisu jsme vzali do týmu i bratra Petra Kadlece, protože podle všeho ve 12. minutě cituji: „Honza Kadlec výbornou nahrávkou našiel Dana Minicha, ktorý triafa brankára hostí.“ Ještěže nás ale trénuje Petr a ne Kačud. To by zase bylo slibů, jak si zahraju a nakonec bych s Gregym nosil pití. Ale to nic nemění na tom, že jsme zase jako první inkasovali. Štamgast Dřevěného orla a mentor Vojty Podtácka, Michal Melichar nemohl se situací nic moc dělat, byli na něj dva protihráči a tak se snažil jen převalit na stranu stylem medvídka. Medvídek nezabral (to samé plátí i u bývalého poslance Volného). Po necelých 4 minutách se nám naskytla příležitost přesilové hry a tu využil a skóre tak srovnal Jakub Peška. Před koncem první třetiny při vlastním oslabení utekl Petr Kadlec všemu a všem (naštěstí ne svojí ženě a dětem) a otočil zápas na naši stranu. To byla slušná euforie.
Až taková euforka, že gingerboy Honza Daler se rozhodl i přes bolesti palce na noze zasáhnout do hry od druhé třetiny. A to vám povídám, bylo to znát. Lítal tam jak dítě s ADHD. Všechny balóny byly pro něj a generoval šance jak na běžícím páse. Čekám tady dovětek, že je to můj nejlepší kámoš nebo že mu závidím, protože to bude editovat. Trochu zastínil Mlejnixe nebo jak by řekl Mira Mikšl (vpředu býval byznys, vzadu pořád párty) Vejtahu, který byl do té doby také k nezastavení. Až tak, že si musel jít i chvíli odpočinout na trestnou lavici. Pak se nic moc nestalo, hosté si schovávali představení až na konec třetiny.
Pořád jsem naštvaný, za to, co se stalo. Ale zkusíme to s humorem teda. Koukněte na video, kromě rozražení čela tam je vidět vše a uděláte si obrázek sami. K vidění je škrcení, za které by se nestyděl ani Karlos Vémola (MMA). Volťas jako Vlad Napichovač a hostující Hegar jako Lloyd Christmas z filmu Blbý a blbější... Odpouštět je božské, ale já nejsem bůh ani svatý, taky jsem udělal věci, na které nejsem pyšný, ale většinou to bylo za to, že mám prořízlou hubu a ne nabroušené lokty.
Díky této situace jsme měli přesilovou hru trvající pět minut. Během ní jsme dokázali rozhodnout zápas. Prostě přenést naštvanost na hru a vrátit to ve formě gólů. V posledních 10 minutách ještě dokázali hostující snížit náskok, ale na vyrovnání to nestačilo. Stav série 1:1.
Co bych rád vyzdvihnul, kromě zákroků Lanýže v tomto zápase (byl fakt dobrej), je hodnocení ze strany hrajícího kapitána a asistenta trenéra Pavla Barabáše, který se omluvil za to, co se stalo na konci druhé třetiny.
celý záznam: ZDE | rozhovor s trenérem: ZDE | rozhovor s nejlepším hráčem: ZDE
A tady začíná ta část, kdy už vím, jak to dopadlo. No páni, to byla docela jízda. Ani nevím, kde začít, a možná bych mohl o celé sérii napsat i knihu (samozřejmě by byla obrázková). Něco si budu muset nechat pro sebe, přeci jen to jsou klubové stránky, kde tento článek je. #sorryjako
Tak začneme prvním zápasem. Úplně se mi nechce popisovat začátek, protože mi trvalo 14 vteřin a vymyslel jsem geniální přihrávku, ze které padla branka. Do naší brány. Jo, to se mi nepovedlo. V této třetině se nám podařilo inkasovat ještě třikrát a nabídnout soupeři trestné střílení. Skoro prohranej zápas si říkáte co? Ale houby. 0:4 pro nás není problém.
Nálada v šatně o pauze nebyla úplně ideální. Pak k nám ale promluvil bůh, jak z bible. Řekl, že má dnes narozeniny a úplně se mu nelibí to, co zatím předvádíme. Netušil, že je to součást velkého plánu překvapení, se kterým teprve chceme začít. Nejdříve se teda Buďa rozhodl, že začne domácím blokovat hokejky. Moc to nefungovalo, a tak Petr Kadlec zkusil jinou taktiku: dát gól. Světe div se, ono to fungovalo. Před koncem třetiny svítilo na tabuli skóre 4:4, protože i Buďa změnil taktiku a vsítil (po skvělé nahrávce ehm…), dokonce při přesilovce soupeře. Proč měl soupeř přesilovku, tak na to se zeptejte Pešíka, rozdával radost z gólu po celé hale i fanouškům Rožnova, ti to moc neocenili. Rozhodčí jo, dali mu dvojku.
Třetí třetinu jsme ještě chvíli pokračovali v tempu, jaké jsme nastolili v té druhé. Pomohlo nám k tomu i vyloučení „posily“, kterou si domácí přivedli až na finále ligy (tonoucí se stébla chytá). Bubák klasicky třetinu nastartoval, Peťa Voltner zase řekl, že po jeho gólu nám to bude na výhru stačit. Měl pravdu a taky to trefil pěkně, oblíbená Lanýžova přední tyčka. Trochu jsme povolili no a tak to skončilo 7:6, co už.
Teď trochu vážně, udělat ve finále proti takovému soupeři tento obrat (7 gólů za sebou) to se podle mě jen tak nevidí. Né že bych nevěřil týmu, že něco takového dokážeme, ale v dané situaci je největší soupeř hlava, fakt se hraje blbě, když si v první třetině ani neprdnete a víte, o co jde. Za tohle bych chtěl všechny kluky pochválit.
Po zápase jsme se rozdělili, kdy půlka zůstávala v Rožnově, poznat místní kulturu, a druhá půlka odjela za rodinami. Zůstal jsem v Rožnově s tím, že budu na pokoji s Lanýžem. Jakmile jsme vstoupili do pokoje a viděl jsem velikost postele o šířce 140 cm tak jsem ho vykopl. Promiň, ale ty seš velkej a já potřebuju dost místa na spaní. A taky mám svoje rituály před zápasem. Odnesl to jeho nový spolubydlící David AutoMati, který musel spát na přistýlce. Jo a Jirka Knotek se naučil nový slovíčko, které bohužel pohltila cenzura.
Ale zpět k florbalu. Neděle – mečbol a šance ukončit tuto sérii a dát si zase chvíli oddech od florbalu. Hlavně co jsem tak slyšel, tak baráž mělo dost kluků už zakázáno hrát od svých manželek/přítelkyň, takže by to lehce komplikovalo postup. :D Samozřejmě si dělám srandu.
Při rozcvičce se zranil Vejtaha, prý to nemá co dělat s večerní zábavou, ale začalo ho zlobit tříslo (Jsem zvědav, Víťo, jak to vysvětlíš doma, když jsi byl mezi těmi, co spali v Rožnově). Z Brna naštěstí dorazila posila, Kuba Andrle, která trávila poslední tři dny ve svém království (Pitkin), a tak nebyl dříve k zastižení (není tam signál). Začalo se tedy opatrně z obou stran a v první třetině toho nebylo moc k vidění, pokud nebudeme počítat prasárničky od domácích. Jo taky jsme mohli vést asi 5:0, ale jsme nemehla a gólman Škrobák toho taky dost chytil.
Druhá třetině již nabídla mnohem více gólových momentů, škoda že domácí měli o jeden takový moment více. Dan Minich vyslal teploměr na přední tyčku a protrhl tak nevinnost, kterou měla domácí branka do této chvíle. Remíza vydržela pouhé 4 minuty a domácí šli znovu do vedení. A mně se teď zase zvedá žaludek, když čtu, co se píše v onlajnu ze zápasu. V tom Rožnovu snad není nikdo soudnej. Víťa doopravdy sháněl fén, ale ne proto, aby si ohnul čepel, ale protože mu neladily vlasy. Před koncem jsme ještě srovnali, kdy Jirka Knotek využil nepozornosti soupeře a rychle rozehrál a já neváhal, reakční doba domácích byla asi jak v tom novým filtru na Instagramu, kdy máte mrknout na povel (boomeři nejspíš nebudou vědět, o čem mluvím). No jo, ale 13 vteřin před koncem lídr týmu domácích vrátil vedení na jejich stranu.
Třetí třetina, kdo by řekl, že po 52 vteřinách uvidíme jednu z nejlepších oslav v historii. Kuba Peška na podruhé překonal urputný blok a začal běžet s čepelí před očima, přičemž jeho jazyk porušoval fyzikální zákony. Chápu, proč je šťastně ženatý. Fakt paráda, takovou oslavu jsem dlouho neviděl. :D Minutu a půl na to přišel moment, co si zase já budu dlouho pamatovat. Velmi slušnej ťukec s Jirkou Knotkem, kdy mu dva hráči chtěl vzít balón, ale on řekl ne a posunul mi to do běhu. Teď bude věta jak z webu bezfrazi.cz: Ještě než jsem střílel, tak jsem věděl, že z toho dám gól. Pořádnou ránu a nejlíp pod víko a snad to tam padne. Padlo. Posledních 17 minut začalo slušný peklo, nebýt Heriho v bráně tak možná dneska nic nepíšu a chystám se na rozhodující zápas v Brně. A nejenom jeho, obětavost úplně všech, kteří šli na hřiště. Ať už to jsou obránci, kteří blokovali jak cenzura v Rusku, nebo útočníci, pro které byl návrat do naší obrany ještě před měsícem sprosté slovo. Takže když zazněla konečná siréna (která na hale nebyla a tak musel písknout rozhodčí) nikdo se nedivil, že s námi oslavují i domácí hráči. (Toto je parafráze na vyjádření od Plačise).
Pravda a láska vždy zvítězí. Na hřišti i životě. Děkujeme všem za podporu v této sezoně.
Pusťte si finálový rozhovor s trenérém Ivošem Bartkem:
Videorozhovor s nejlepším hráčem finálového utkání Petrem Voltnerem si můžete pustit ZDE.
